Dva důvody proč lidé odcházejíPřemýšlejte nad tím se mnou. Je to jednoduchá hádanka, kterou mnoho lidí řeší v dlouhých statích a pojednáních. Zabývají se zázemím, osobností, sčítají motivy a hodnotí vlivy. Napište teď sami za sebe, které dva důvody vedou lidi k odchodům. Musí to být jen dva, víc jich nepotřebujete. Ty jediné dva, do kterých se vejdou všechny ostatní, a pak teprve čtěte dál a srovnejte svou moudrost s mým příběhem.

Nedávno jsem znovu cestoval. Tak jako vy všichni, cestuji i já celý svůj život. Někdy si cestu volím a jindy nevolím. Přesto jsem se ještě od narození nezastavil.

Cesta, o které teď hovořím, vedla jednou přímořskou zemí, kde žije velká část mé rodiny. Ta krajina byla kdysi proslulá svou srdečnou a nelíčenou pohostinností. Lidé tam uměli žít skromně a o to málo, co měli, se laskavě dělili se svými hosty. Zažil jsem to na vlastní kůži jako dítě. A pak už ne. V několika letech, jako by se po téhle jedinečnosti slehla zem. Pohostinnost sice jaksi zůstala, ale při jejím předávání bylo v očích hostitelů patrné očekávání zisku za poskytnutou službu. Srdečnost přicházela až ve chvíli, kdy byl obchod završen, a za něco bylo poskytnuto něco jiného.

Nic špatného řeknete si. Normální tržní hospodářství. Nikdo si přece nemůže myslet, že dnes dostane něco zadarmo. Dokonce, když někdo něco jen tak nabízí, je to podezřelé. V zásadě jsou jen tři možnosti - je to duševně chorý jedinec, terorista, nebo za to bude něco později chtít a teď se jen tak tváří. Pozor na něj, dál od něj! Všechny tři možnosti smrdí.

Byl večer a já hledal se svými blízkými ubytování na prázdninově naladěném mořském pobřeží. Unaveni celodenním nasedáním a vysedáním do našeho dopravního prostředku jsme doufali ve svou dobrou hvězdu a tak napůl už počítali i s možností, že si zdřímneme v autě.

Zašel jsem do prvního domku s nápisem ohlašujícím možnost ubytování a chtěl mluvit s majitelem. Stará paní právě dokončovala úklid jednoho z přízemních pokojů a rychle jsme se tedy dali do řeči. Přelétla mne znaleckým pohledem a zjevně si řekla, že na tom nebudu nejlíp. Bez pomoci znalce místních poměrů dostanu to, co hledám, jen obtížně. Když jsem po asi půl hodině opouštěl její dům, všichni její známí, kterým se dovolala, řešili můj problém. Nikdo neměl na tu noc volný pokoj pro 4 osoby. Nakonec však přece jen přesvědčila jednu sousedku s menším pokojíkem, aby nás nechala přespat, pokud se vměstnáme všichni do jedné manželské postele.

Tu půl hodinu, kterou pro mne hledala řešení, jsem stál vedle ní a usmíval se, protože jsem narazil na druh člověka, který jsem považoval za již vyhynulý. Byla tak bezprostřední a v jejích očích se nezračilo nic víc, než schopnost vcítit se do mé situace. Když jsem jí při rozloučení děkoval, mávla rukou a vyzvala mne, abych si u ní v lednici vzal pivo. Ať si tam nahoru prý vyběhnu sám, ona je na nohou od sedmi od rána a prakticky se nezastavila při úklidu pokojů. Přijmout tohle už bylo moc i na mne a tak jsem nabídl, že se na pivo a popovídání s ní zastavím příští den.

"Jasně," řekla „přijď zítra, budu doma."

Ubytování jsme nakonec jako zázrakem našli v domku vedle toho, kam nás zavedla ona sousedka s malou postelí. Tu noc jsem si svůj spánek vychutnal ještě lépe než jindy. A to jsem ještě netušil, že zítra dostanu další cestovatelský dárek.

Když jsem se následujícího dne objevil mezi jejími dveřmi do obývacího pokoje, protože ty do domu byly doširoka otevřené, na půl sekundy neskryla překvapení.

"Tak tys vážně přišel?" Kolikrát už asi slyšela podobný slib, aniž by pak kdo přišel zpět...

Široký úsměv rychle vymazal z jejích tváří prvotní údiv a v zápětí se změnil na káravý, když si všimla dvou piv v mé ruce.

"To já jsem ti chtěla nabídnout pivo. Posaď se."

Dívala se na nějakou diskusi v televizi a rychle mne zasvětila do její podstaty. Pivo prý nepije, moc by se potila, ale upíjela z hrnce položeného na přeplněném stolku čaj. Nemám se na starou babu dívat skrz prsty, prostě jí to tak nejlíp vyhovuje. Chvíli jsme hovořili o tom, kde jsme nakonec našli nocleh. Pak mne cosi ponouklo, abych se zeptal, jestli se tu narodila.

Ne, nenarodila, je z kraje vzdáleného víc než tisíc kilometrů odsud, ale tady už žije padesát let.

"Proč jste zvolila právě tohle místo?" Zajímal jsem se.

"To je přece jasný", povídá. "Jsou přece jenom dva důvody, proč lidi odcházejí. Schválně, jestli uhodneš, který byl ten můj."

Jistota jejího tvrzení mne pobavila i zmátla zároveň. Dva důvody? Znám jich desítky. Když si dám záležet, tak přijdu na tolik důvodů, proč může člověk chtít odejít z jednoho místa na druhé, že se jich nedopočítám. Kam ta dobrá žena míří? Nechtěl jsem ale vzbudit dojem, že neberu náš rozhovor vážně a tak jsem řekl první věc, která mne napadla jako nejčastější důvod odchodů:

"Jeden z nich je nejspíš za prací..."

Podívala se na mne mně již známým zkoumavým pohledem a pak povídá:

"Ani náhodou. Tak já ti ty dva důvody tedy prozradím. To mi ale musíš slíbit, že si je určitě zapamatuješ."

Její žádost byla tak zvláštní, že se nedala odmítnout a já opravdu zpozorněl, abych dal za tajemnou moudrost to, co žádala.

"Poslouchej! Odejdeš vždycky, když uvěříš, že se na tom příštím místě budeš mít mnohem líp než tam, kde právě jsi. V tu chvíli tě nic nezadrží. Přemýšlej nad tím, je to opravdu tak jednoduché! V tom druhém případě odejdeš taky, ale důvodem pro odchod bude situace k nevydržení. Budeš vědět, že kdekoli jinde ti bude zcela jistě líp než tam, kde právě jsi."

„Mně se po pěti letech, to mi bylo právě jednadvacet a měla jsem dvě děti, rozpadlo manželství a já věděla, že mi bude kdekoli jinde líp, než tam, kde jsem právě byla. A tak jsem utekla tisíc kilometrů daleko." Usmívá se.

Na mojí tváři vidí, že mne ta jednoduchá moudrost opravdu překvapila. Jak to, že jsem na to nepřišel sám? Má radost, že mi mohla dát další dárek.

V té chvíli jsem ani já ani ona netušil, že se o něj dnes podělím i s vámi.

S úsměvem tedy říkám, zapamatujte si to, až se budete jednoho dne rozhodovat, že odejdete odkudkoli kamkoli a budete váhat. Stačí se zamyslet, jestli máte jeden ze dvou důvodů, proč odejít. Jestli ani jeden z nich nenaplníte, ještě počkejte...