Není nic víc obohacujícího, než když člověk v sobě najde vůli překonat překážku.

MarathonDnešní příběh se vrátí do roku 2011. Byl krásný květnový den a v Praze probíhal Hervis Marathon. Na startu bylo připraveno přes 8000 běžců a vzduchem proudila atmosféra, která dodává energii. S obdivem jsem pozorovala běžce různého věku a dokonce s viditelnými handicapy a přemýšlela jsem, co je uspokojuje nad tím, že poběží, někteří až pět hodin, přes dvaačtyčicet kilometrů. Přišel start a adrenalin se zvýšil i divákům, jakoby si i oni uvědomovali, že jsou součástí prožitku, který jim dodává sílu. Vždyť spousta z nás běží svůj marathon ve svém každodenním životě.

Můj velký zážitek však přišel před cílem, kdy jsem vyhlížela svého běžce, abych křičela "bravo". K modrému cílovému koberci se blížila trojice běžců. Malý drobný "staříček", který byl zraněný na hlavě. Krev mu stékala až na ramena a jeho triko. Vedle něj běželi dva zdravotníci, předpisově oblečení a tím pádem uřícení z třiceti stupňového tepla. Zatajil se mi dech, když jsem si ve vteřině uvědomila, o co v tomto příběhu jde. Tento "staříček" cestou upadl a zranil se, přesto byl odhodlaný svůj cíl zdolat. Zdravotníci v sobě měli tolik empatie, že mu splnění jeho snu nechtěli překazit, proto vedle něj část trasy běželi, aby uhlídali, že "staříček" není v ohrožení. Byl to pro mě nezapomenutelný pohled.

Jak se tento příběh prolíná s běžným životem?

Na startu stojí člověk, plný síly, odhodlaný doběhnout do svého cíle a cestou se stane něco, co neočekává, přijdou překážky a mnohdy opakovaně. Překážky jsou přirozenou součástí života, záleží jenom na nás, jestli se před nimi zastavíme nebo uděláme krok vpřed. Když však věříme, že je pro nás cíl atraktivní, vždy se najde síla, která nás podpoří.

Tak tedy ještě jednou -:)

"Není nic víc obohacujícího, než když člověk v sobě najde vůli překonat překážku. Pomoc a podpora se objeví v pravý čas."