prokrastinace 2Strávila jsem pracovní týden na cestách. Přivezla jsem si hromadu nápadů, rozpracované další práce, zjistila jsem, že domácnost potřebuje babskou ruku, rodiče péči dcery, "děti" dojedou na víkend domů, manžel si chce s někým pomlčet :), moje květiny pohladit, čeká nás oslava narozenin...

Je sobota, pět hodin ráno, venku je koncert skřivanů, vrabců, kosů a já se převaluji v posteli. Docela bych si ještě pospala, protože jsem do jedné hodiny pracovala, ale má hlava je zaměstnaná přemýšlením nad činnostmi, které chci za víkend zvládnout. Cítím, jak mi řetězec úkolů prochází celým tělem. Od hlavy až k palci u nohy a zase zpět. Měním polohy v posteli a začínám stresovat. "To nemůžu stihnout, co mám udělat dříve, na co nezapomenout. Aha, ještě jsem si vzpomněla na..." Vydržela jsem se takhle týrat hodinu a pak jsem se hrozně naštvala.

V 6 hodin jsem vstala a šla to udělat!!!

Minimální část činností, kterými jsem si rozproudila endorfiny, mi přinesla uspokojení. Rodina se probouzela do voňavé domácnosti a já jsem se dostala do pohody. Srovnaly se mi priority a najednou se mi den zdál být delší. V pohodě jsem zvládla i nedělní "poradu" u piva.
A tak jsem si vzpomněla na přátele "odkládače" a posílám jim vzkaz: "Tož děcka, vstaňte a udělejte si taky pohodu" :)!