První z článků projektu "Jak vyzrát sám nad sebou", který zprostředkovává příběhy úspěšných lidí, jejich myšlení a jednání na cestě za úspěchem.

Základní charakteristika: Petr Bílek, 25 let.

petr bilekÚspěšný manažer ve společnosti SMS finanční poradenství, a.s. Svůj první milion vydělal ve dvaadvaceti letech. Narodil se 28.8.1988 v 8 hodin ráno a když vydělí součet rodného čísla desíti, opět se dostává k číslu 8. Čísla má moc rád. Úsměv na tváři má snad 24 hodin denně. Má sny, za kterými si jde a jeho pozitivní energie je prudce nakažlivá.

Máš spoustu osmiček kolem svého narození. Je osmička pro tebe něčím významná?

Určitě ano, dávám si tato čísla na dresy při sportu. Věřím tomu, že mi dodávají energii. Je pro mě důležité něčemu věřit.

Petře, jsi velký sportovec, co všechno děláš?

Sport miluji, bez něj bych nemohl být! Mam rád všechny sporty, ale nejvíc lyžování, hokej, golf a teď jsem začal chodit do fitcentra.
Od pěti let jsem jezdil závodně na kole, potom jsem studoval čtyři roky na gymnáziu na Šumavě. Měl jsem individuální plán a hodně jsem trénoval. To období mi hodně dalo, protože jsem se musel starat sám o sebe. Byla to zkušenost k nezaplacení. Už když jsem jel poprvé sám do Prahy, obalený hromadou zavazadel včetně kola, musel jsem se zorientovat v metru, postarat se v kolik mi jede autobus a zorganizovat spoustu dalších věcí. Taky jsem se musel naučit hospodařit s penězi. Rodiče mě podpořili nejnutnější finanční částkou. Rok jsem byl na internátě a další roky už samostatně v bytě. Nakupoval jsem, vařil jsem si, pral jsem si, musel jsem se postarat o své živobytí.

Kolik ti bylo let?

Šestnáct.

Kde se v tobě vzala ta odvaha převzít na sebe všechnu zodpovědnost?

Chtěl jsem ve sportu něco dokázat. Na Šumavě je centrum reprezentace, musel jsem tedy opustit pohodlí. Chtěl jsem něco dokázat především sobě. Věděl jsem, že když budu na sobě pracovat denodenně, budu mít výsledky.

Rodiče mě nikdy do ničeho netlačili, měl jsem však jejich podporu, bez ní by to asi v tom věku nešlo. Jsem jim nesmírně vděčný a tímto bych jim chtěl moc poděkovat. Taky jsem měl štěstí na lidi, našel jsem si sponzory a mohl jsem si dovolit koupit kvalitní kolo a další potřebné věci k reprezentaci. Nebylo zrovna lehké sehnat sponzory. Dnes si vážím každé koruny, kterou si vydělám.

Po maturitě jsem chtěl jezdit profesionálně, šel jsem studovat na fakultu tělesné výchovy a sportu a i tady jsem natrefil na skvělého kantora, který měl rád cyklistiku. Byl jím doktor Michal Šafář, nyní sportovní psycholog úspěšných sportovců, např. tenistky Petry Kvitové. Jeho podpora mi taky moc pomohla. Ve dvaceti letech jsem aktivní cyklistiku opustil. Zjistil jsem, že mě tento koníček neuživí.

Když svůj příběh vyprávíš, vypadá to, že šlo všechno hladce. Jak to vidíš ty sám?

Vždycky se najdou situace, které jsou mimo plán. Vzpomínám si, že ještě na gymnáziu jsem neměl splněné kredity, které jsme měli místo známek v procentech. Chybělo mi snad jedno procento a já se nesměl zúčastnit soustředění v Itálii. Jel jsem tehdy domů. Věděl jsem, že budou v Itálii jezdit cca 6 hodin denně. Měli tam 20 stupňů a sluníčko. U nás bylo -10°C a sníh. Půjčil jsem si trenažér a denně jsem těch 6 hodin poctivě šlapal taky a při tom se díval do zdi.

Kde se v tobě bere ta disciplína?

Disciplínu jsem si vypěstoval sportem. Když se chce člověk někam dostat, musí být na sebe tvrdý i ve chvíli, kdy se mu do ničeho nechce. To si vlastně teď uvědomuju.

Jak ses rozhodoval po škole, co budeš dělat dál, měl jsi v tom jasno?

Už při studiu jsem si chtěl vydělat peníze, chodil jsem na různé brigády. Jednou v létě, jsem šel dělat plavčíka do Aquaparku a tam jsem potkal kamaráda, který mi řekl o práci ve financích. Bylo to lákavé, čísla mě vždycky bavila, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Bylo mi dvacet jedna a neměl jsem žádné zkušenosti.

Myslíš si, že se sny plní samy od sebe?

Určitě ne, jenom je potřeba více kolem sebe vnímat. Hodně mi na začátku pomohlo firemní školení od Františka, dalo mi směr. Ve druhé fázi jste to byli právě vy dva s Jirkou. Bylo to pro mě hodně zásadní z hlediska cílů a vize. Mám rád The Secret, ale i tady je potřeba ve svých cílech postupovat reálně. Věřit, že postupnými, aktivními kroky těch svých cílů dosáhnu. Já se například každý den na svůj cíl dívám, skutečně každý den. Obrovsky mě to motivuje.

Před šesti lety někdo postavil cestou na Ondřejník krásný dům. Kdysi jsem kolem něj běhával a hodně jsem si přál jednou takový dům mít. Myslel jsem na něj dost často. Nedávno jsem se dozvěděl, že je dům na prodej. Je to náhoda? Chystám se ho koupit.

Vzpomínám si, že když mi bylo asi deset let, říkal jsem rodičům, že bych chtěl mít 40 tisíc měsíčně, pracovat v saku a mít svou kancelář. Rodiče mi to přáli, ale stejně se mým plánům vždycky smáli. Já jsem to tehdy bral zcela vážně. Taky si vzpomínám na maturitní ples, kde jsme měli veřejně říct svou charakteristiku, co mám rád, co bych v životě chtěl atd. Mimo jiné jsem v těch devatenácti řekl, že bych jednou chtěl sedmičkové BMW. A najednou se ty plány začaly plnit. Vydělávám víc než svých plánovaných čtyřicet tisíc, rád se do sportovního saka oblékám, sedím ve své kanceláři a teď mám auto ještě lepší. Není to samozřejmě pouze o těchto materiálních věcech, je pro mě velmi důležitá rodina a zdraví a právě proto mám dobrý pocit, že se mi sny plní. Úspěch však není zadarmo.

Při studiu na vysoké škole jsi začal podnikat, nelákalo tě nechat se zaměstnat?

Nikdy jsem nebyl zaměstnaný. Nemám rád, když mi někdo život organizuje. Nerad pracuji na úkolech, baví mě pracovat na cílech. Jsem rád workoholik a vůbec neřeším, jestli denně pracuji dvanáct hodin a více. Ta práce mě moc baví.

Neměl jsi obavy, že tě tato práce neuživí?

To mě nikdy nenapadlo. Měl jsem dobře načasované podmínky pro podnikání. Byl jsem bez závazků, mladý a neměl jsem co zkazit. Věřil jsem si, to je dost důležité. Taky mě lákalo být finančně soběstačný. Za první tři týdny jsem si vydělal sto tisíc.

Fascinuje mě tvá pokora k penězům, na druhou stranu vím, že si je dokážeš luxusně užít. Jaký význam pro tebe peníze mají?

Je to pravda, peněz si velmi vážím. Byl jsem vychován ke skromnosti. Tam, kde není potřeba utrácet, nerad zbytečně investuji. Tam, kde je to pro mě důležité, peníze neřeším. Především je to sport a všechno s ním spojeno. Chci si to užít se vším všudy. Navíc všechno to se vším souvisí. Potkávám se v této oblasti se spoustou zajímavých lidí. Taky mám rád kvalitní oblečení, ale to mě taky živí.

Chtěl jsi své podnikání někdy zabalit?

Měl jsem takovou temnou chvilku, ne vždycky se všechno daří tak, jak bych si představoval. Tyto chvilky ale zase rychle zmizí. Zabalil jsem studium. Vysokou školu jsem k titulu nedotáhl, ale kdo ví, možná to bude jednou další cíl.

Pod titulem tohoto projektu „Jak vyzrát sám nad sebou", kdy v životě přicházejí situace, kdy se člověku už nechce, kdy už se vzdává, kdy si nevěří, chceme přijít na „finty", kterými se úspěšní lidé řídí. Jak to děláš ty, jak se nakopáváš?

Mám v kanceláři pověšené tři důležité body, kterými se řídím:

víra – disciplína – cíl

I ve sportu může přijít zranění nebo nějaká nehoda, spadne řetěz atd. To ale přece není důvod další závod vzdát. Je potřeba dál na sobě makat. V depu se kolo opraví, zranění se ošetří a je před tebou další šance vyhrát. Stejné je to obecně v životě i v práci.

Jaký vzkaz pošleš čtenářům, který tvůj příběh budou číst?

Chtěl bych jim vzkázat, že nic není nemožné, že to co si opravdu přejí a mají v to víru, disciplínu a sny, tak toho mohou dosáhnout. Jde to udělat i bez toho, abyste měli známosti nebo bohaté rodiče. Jsem přesvědčený, že ani vysokoškolské vzdělání není to nejdůležitější. Setkávám se i s lidmi, kteří vysokou školu vystudovanou nemají, ale dokážou se s životem porvat a jsou často úspěšnější. Jsem přesvědčený, že když člověk dělá práci, která ho baví, je to ten správný motor, který ho žene kupředu. Určitě bych jim chtěl vzkázat, ať čtou knihy od úspěšných lidí a dál na sobě pracují. Investice do rozvoje se stonásobně vrátí. V osmnácti jsem chvíli působil v Amway, to mi otevřelo podnikatelské myšlení. Spousta lidí mě odsuzovala za to, že nabízím drogerii, podobné byly reakce některých lidí, když jsem začínal ve finančním poradenství.

Chtěl bych všem vzkázat, nenechejte se odradit, je to vaše volba, váš život, váš úspěch.