Vůle je pro mě základní pilíř podnikání
Další z článků projektu "Jak vyzrát sám nad sebou", který zprostředkovává příběhy úspěšných lidí, jejich myšlení a jednání na cestě za úspěchem.
Základní charakteristika: Luděk Ondráček, 59 let.
Obchodní ředitel ve společnosti INFOGOLD, s.r.o, mimo to řídí vlastní makléřskou společnost. Je jedním ze tří společníků, kteří se podílejí na budování nádherného turistického a kongresového střediska SKIAREÁL AVALANCHE v Dolní Moravici. Je mu 59 let, stále něco organizuje, řeší a energie má na rozdávání.
Dobrých pět let jsem se vytrvale snažila dohodnout si s ním schůzku. Věci se dějí, jak mají a nejspíš nastal ten pravý čas se sejít a udělat rozhovor o vývoji jeho podnikatelské kariéry.
Již několikrát v průběhu pěti let jsem navštívila areál Avalanche. Pokaždé mě překvapí, jak dynamicky se toto mini městečko rozrůstá a nabývá na atraktivnosti. Jak to vlastně všechno začalo?
Před pěti lety jsme v důsledku krize museli zúžit strukturu 60 lidí a hledali jsme další prostor pro podnikání. Oslovila nás oblast cestovního ruchu a developerské činnosti.
Kde vznikl ten nápad pustit se do realizace tak náročného projektu jako je areál Avalanche?
To byla náhoda, nebylo to cílené. Byla tady zelená louka, tomuto údolí se říkalo Mrtvé údolí a my jsme tady vlastně z totální nuly vybudovali dnešní podobu areálu. Naše vize směřují stále dál.
Popište mi ty pocity, jaké to tehdy bylo, když jste se tady postavili a kolem vás byly louky?
Jasně si na tu dobu vzpomínám. Byli jsme čtyři ve firmě a skončilo to tak, že generální ředitel Vlastík Sedláček, který je z nás největší vizionář, řekl: "Chlapi tak tady začne naše nová etapa podnikání". Druhý společník se přiklonil k tomu, že do toho půjde a bude se starat o to, co bude potřeba. Třetí společník prohlásil, že do tohoto projektu nejde a během půl roku se s námi rozloučil, protože mu cestovní ruch a development tohoto typu nic neříkal. Já sám jsem zvažoval, že do toho taky nepůjdu, zdálo se mi to nereálné a navíc jsem byl v této branži naprostý amatér. Tehdy mě vyloženě přemluvili a dnes jim za to děkuji.
Pustili jste se do podnikání v oblasti, ve které jste neměli žádné zkušenosti. Jaké byly začátky?
Dobré dva roky jsme nasávali a sbírali informace a šlo to cestou pokusu a omylu. Ne všechno se nám dařilo tak, jak jsme si představovali.
Měl jste někdy chuť to po těch prvních měsících nebo dalších počátcích vzdát?
To ne, to zase nikdy. Já už to tak mám od malička, ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Mám pevnou vůli a když se pro něco rozhodnu, chci to dokázat dotáhnout do konce a chci být úspěšný. Vzdal bych to jedině za předpokladu, že bych totálně šlápl vedle. V tomto případě jsem věřil, že to společně dokážeme. Je to hlavně víra a vůle, co mě žene dál.
Co pro vás znamená vůle?
Především věřím sám sobě a vůle je pro mě základní pilíř podnikání. Když se rozhodnu, že něco dokážu, nehraje pro mě roli čas, nehrají pro mě roli ani peníze. Myslím tím, že pokud je potřeba do něčeho investovat, nesmím se o ně bát.
Jak jste si vypěstoval víru sám v sebe?
Určitě je to dáno výchovou, ale především životní zkušeností a praxí. Já jsem nebyl nikdy zaměstnán. Vystudoval jsem a hned jsem začal podnikat.
Kolik vám bylo let?
Osmnáct. Byl jsem amatérský hudebník a vlastní pílí a tvrdou prací jsem se dostal bez konzervatoře do studia. Stal se ze mě profesionální studiový muzikant a hudebník. Postavil jsem si svou kapelu a jezdil jsem na zaoceánských lodích po světě. Tehdy jsem si své podnikání řídil sám, získal jsem ohromné zkušenosti a navíc jsem se musel naučit cizí řeči. Jednal jsem s majiteli podniků, s manažery a tím, že jsme byli z východního bloku, dívali se na nás nedůvěřivě. Pro to, abychom uzavřeli smlouvu, jsme museli prokázat daleko víc umu a přesvědčivosti než ostatní. Hodně mě to vycvičilo. Tato zkušenost, která trvala osmnáct let, mi pomohla nastartovat podnikání u nás v České republice.
Co považujete u sebe za největší úspěch?
V současné době to, že i ve svých letech jsem činným manažerem. Je to také moje rodina, která je pro mě důležitým zázemím a oporou.
Jste ve svém věku velmi vitální, jak si udržujete kondici?
Sportuji. Rád jezdím na kole, užívám si saunu, masáže, chodím plavat a propojuji to s tím, že mám chvíli pro sebe. Najít si čas na relax a přemýšlení je hodně důležité. Relaxuji i při práci na zahradě.
Jak to děláte, že si dokážete na všechno najít čas?
Vzhledem k tomu, že těch aktivit a povinností mám skutečně hodně, je pro mě čas vzácnou hodnotou. Hodně s ním hospodařím. Každý den večer plánuju program na druhý den, promýšlím, jak budou mé schůzky časově probíhat, kolik mi zabere cestování, kde budou jaké prodlevy apod. Ty volné chvilky klidně vyplním tím, že si v tom místě zajdu zaplavat nebo je vyplním jinou prací. Vyřídím maily nebo telefonuji. Pokud něco chci, čas si na to vždy najdu.
Jak rozvíjíte sám sebe?
Řeknu to jinak. Když mi bylo čtyřicet, myslel jsem si, že jsem luxusní manažer, měl jsem za sebou šňůru cestování po světě, dlouholetou historii v podnikání atd. a potom se vedle mě objeví mladý, pětadvacetiletý kluk, inženýr, který sice nemá žádné zkušenosti, ale díky moderním technologiím, díky sečtělosti a práci sám na sobě je mnohem dál. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem proti němu naprostý amatér. Mám k rozvoji velkou pokoru a rád si znovu projdu i základní semináře pro manažery.
Spadl jste někdy úplně na dno?
Spadl. Spoléhal jsem tehdy na společníka a dopadlo to hodně špatně. Díky vůli a tvrdosti k sobě samému jsem se z toho vyhrabal.
Jaké hodnoty jsou pro vás důležité?
Je to hlavně rodina. Na své děti jsem byl možná přísnější, ale dnes mi to vrací v tom pozitivním směru. Taky je to zdraví, bez něj by to podnikání šlo asi hůř.
Co pro vás znamenají peníze?
Ty pro mě znamenají především nezávislost. Zároveň možnost si jich užít pro rodinu, pro sebe a pro další investování. Tvrdě pracuji a peníze vnímám jako součást života. Vážím si jich.
Jaká je vaše osobní vize na následujících pět let?
Moje vize je pracovat do 64 let, potom bych se chtěl stáhnout a nadále pracovat, ale ne už aktivně.
Co vzkážete čtenářům, kteří hledají inspiraci, jak budovat svůj úspěch?
To, co je pro mě nejdůležitější, je víra v sebe, víra v to, co dělám a vytrvalost. Znám spoustu lidí, kteří mají nápad, pustí se do realizace, ale nevytrvají. Podnikání není o tom, že to bude „zítra" fungovat. Podnikání má svůj vývoj a někdy trvá i několik let než se dostaví očekávaný výsledek. To, co je dál hodně důležité, je tvrdá práce hlavně na začátku. Chtěl bych vzkázat těm, kteří chtějí podnikat, ať si dobře promyslí, v jaké oblasti chtějí začít a té myšlence nebo produktu, ať bezmezně věří. Potom to má budoucnost a smysl.